George Gordon Byronbásník

„ .. nejkrásnější horstvo světa .. ”

Karel Klostermannspisovatel (1848 - 1923)

Náročnou stavbu zahájenou roku 1864 líčí Karel Klostermann:
„Před dvaceti lety asi stavěli tu silničku, jež vede podle Vydry údolím, řečeným Schachtelei; silnička tato, kterou dnes každý turista má v dobré paměti, otevřela jedno z nejmalebnějších zákoutí celé Šumavy; obec Kašperskohorská dala ji vystavěti, aby sloužila na vyvážená dříví z těchto jí náležejících, dlouho nezužitkovaných lesů. Bylo živo tehdy kolem řeky, po celý den duněly rány prachových a dynamitových min, trhajících tvrdý žulový kámen skal, jimiž cesta se vedla; teprve pozdě na večer, když modravé závoje se snášely nad lesy k smti odsouzené, když slunce zapadlo za dlouhé černé stíny Spálené Hory, nastával klid a velebný a nekonečný mír objal ves i kraj a ticho nastalo, rušené jedině hlaholem dobytčích zvonků a jednotvárným hukotem vod, jejž večerní vítr, dle směru odkud vál, zanášel buď k vodě k Antiglu, buď po ní směrem k Rejštejnu.“

Karel Klostermannspisovatel

Po „cestářském mistru Thurnerovi, staviteli silnice divokou Schachtelei“ byl podle hornokvildských rodáků pojmenován i výše zmíněný srub. Knižní „Průvodce Šumavou“ již roku 1888 konstatoval, že “ tento srub (Thurner Hütte) má neobyčejně romantickou polohu“, “ pročež musíme být zmíněnému muži (cestáři – pozn. autora) zavázáni díkem, že právě zde k oddechu turistům postavil několik stolů a lavic.“

Jeden z těchto stolů a dvě lavice lze rozeznat i na nejstarších pohlednicích z 80. let 19. století.

Otakar Nejedlýmalíř krajinář

Již před první světovou válkou se zde usadil na čas malíř krajinář Otakar Nejedlý, který zde pilně maloval motivy kolem Vydry.

Bedřich Smetanaskladatel

Tato řeka a její šumění inspirovaly již v roce 1867 Bedřicha Smetanu při jeho pobytu na Čenkově pile k napsání symfonické básně Vltava.

Josef Navrátilmalíř

V 19. století zde maloval se svým synem malíř Josef Navrátil

Karel Klostermannspisovatel

nedotčený a drsný půvab zdejší přírody zachytil Karel Klostermann ve svých románech „V srdci šumavských hvozdů”, „V ráji šumavském” a „Ze světa lesních samot”.

František MalochPlzeňský profesor

Plzeňský profesor František Maloch v roce 1936 napsal o Vydře následující:
„Po Niagaře nejvíc na mne zapůsobila Vydra v nejkrásnějším údolí českém, v Povydří. Vlevo od silnice nad Čeňkovou pilou vysoko, skoro až k nebi, zdá se vám, vypínají se lesnaté stráně, mnohdy svislými stěnami skalními k řece se smykajíce a tu a tam skalními hlavami přepodivnými korunovány jsouce, a vedle mladá Otava bujně hopcuje a skáče přes kameny, zkoušejíc sílu svou, laškuje s nimi, menší unášejíc, ano opírá se též o balvany, snažíc se v rej a skok strnulé nohy jejich dostati a z toho reje i vřavy nepopsatelný ryk a shon i hudba ohlušující. Jinde stavějí se větší balvany proudu v cestu; voda hučí, bouří, řve — rozkáceně se peřejemi řítí a s jezů padá. Bouřnému reji tomu naslouchal v r. 1862 genius hudby naší Bedřich Smetana a vtělil jej do skladby Vltavy v její zápas s balvany u Čertovy stěny. Šumava dýše tu plným vděkem, sladký dech její ovívá tě opojným balsámem, chladivým vanem obestírá znavenou stráň v sladký sen, ukolébala by tě snadno za poledního žáru bouřná píseň její víly — Otavy. Sem na břeh Vydry, královna Šumava matka jak by snesla nejkrásnější šperky své v přírodní zahradu rusálek a vil, již jsem vám právě představil a kolem níž v čisté vodě Vydřině se koupají a za pstruhy, štikami se mihajícími, honí. Jsme v místech, kterým Šumavě právem přísluší geniovo epileton nejkrásnějšího horstva světa.”

Adolf Heydukbásník

„Není krásnější země v celé střední Evropě nad Čechy, není krásnějšího pohoří nad Šumavu…”