Rodily se první hostince pro pocestné i dřevaře a také jednoduché turistické útulny, poskytující střechu nad hlavou. V místě soutoku Zhůřského potoka s řekou Vydrou, asi uprostřed cesty, kopírující tok řeky mezi Antýglem a Čeňkovou pilou, byl při staré “Maderské silnici” vybudované v roce 1888 postaven hostinec, který poskytoval občerstvení nejen dřevařům, ale i prvním turistům objevujícím krásy šumavské přírody. Celá oblast byla v těch časech osídlena převážně německým obyvatelstvem a chatu postavil spolek německých sportovců Thurnerverein z Kašperských hor. Brzy byla rozšířena a nad hostincem poskytovala dva pokoje pro pocestné toužící poznat romantické údolí Vydry.

Tato chata v roce 1932 do základu vyhořela a na jejím místě byla stejným spolkem Turneru postavena chata nová, rozšířená o přístavbu do podoby, jak ji známe dnes.

Turnerova chata se díky své poloze rychle stala vyhledávaným místem turistů. Již před první světovou válkou se zde usadil na čas i malíř – krajinář Otakar Nejedlý, který zde pilně maloval motivy kolem Vydry. Říká se, že právě tato řeka a její šumění inspirovaly již v roce 1867 Bedřicha Smetanu při jeho pobytu na Čeňkově pile k napsání symfonické básně Vltava. V minulém století zde maloval se svým synem malíř Josef Navrátil, nedotčený a drsný půvab zdejší přírody zachytil Karel Klostermann ve svých románech „V srdci šumavských hvozdů“, „V ráji šumavském“ a „Ze světa lesních samot“.

Po politickém převratu v roce 1948 chatu krátce provozoval Národní podnik Turista, brzy však začala být používána pro podnikovou rekreaci. Kolemjdoucím turistům byla otevřena omezeně, někdy vůbec, a postupně chátrala. Poté, co v roce 1998 poslední podnik, který chatu provozoval, skončil v likvidaci, chata přešla do soukromého vlastnictví a prošla nákladnou renovaci s cílem vrátit ji do původního stavu z doby jejího vzniku.

Že je současný majitel opravdovým milovníkem Šumavy, je poznat i ve zdejší kuchyni, která se nepokouší o moderní imitace zahraničních specialit. V době naší návštěvy tu voněla mimo jiné poctivá šumavská houbová polévka, borůvkové knedlíky a vynikající zvěřinový guláš. V útulném prostředí chaty i na rekonstruované terase se budete cítit jako na návštěvě u přátel a podle slov majitele jsou vždy vítáni muzikanti a všichni turisté, toužící po pobytu v krásné přírodě a po pohodě.

K dispozici je jim nyní sedm pokojů, čtyři dvoulůžkové, dva čtyřlůžkové a jeden šestilůžkový s možností přistýlky, s teplou vodou na pokojích a sprchami a WC na chodbě, v letních měsících i ubytovna pro 15 hostů s vlastními spacími pytli. V ohrádce před chatou se zabydlel „Vydrýsek“, známý večerníčkový hrdina, slyšící na jméno Míša, který se okamžitě stal miláčkem nejen dětských návštěvníků.

S ohledem na jedinečnost přírodního prostředí se Turnerova chata chce stát ukázkovým ekologickým místem Národního parku Šumava, které bude pro vytápění elektrokotlem a provozování automobilu s elektrickým pohonem používat proud z vlastního obnovitelného zdroje – obnovené malé vodní elektrárny na Zhůřském potoce. V současné době je v plánu další fáze oprav a obnovení původní šindelové krytiny střechy spolu s vybudováním příslušenství pro pokoje.

Necháte-li se zlákat k návštěvě Turnerovy chaty, pak můžete v letním období ponechat auta na Antýglu na parkovišti naproti autokempu, nebo celoročně na Čeňkově pile. Cesta k chatě je vyhrazena pouze pěším, po dohodě se správcem chaty je možno z Čeňkovy pily dojednat odvoz zavazadel. To je však zejména v zimním období podmíněno sjízdností cesty.

Až se budete vracet zpátky domů, jistě dáte za pravdu slovům Adolfa Hejduka:

„Není krásnější země v celé střední Evropě nad Čechy,
není krásnějšího pohoří nad Šumavu…,“
a možná vám k nim přibude věta vlastní:
„Není krásnější řeky nad Vydru.“

Časopis Vítaný host 03/2008
Autorka: Hana Voděrová